Grunt Braunovský, č. 45.

V stol. XVI. patřil grunt Martinu Srbovi, od něho jej koupil Vojta Holey a zaplatil. V r.1589 musil Vojta pro zlé chování svůj grunt prodati za 250 kop míš. se všemi přídavky, jež se jmenovitě uvádějí-Klisna, hřebice mladá, pluh, železné brány, dvoje brány s dřevěnými hřeby, dvě krávy, mladý bejček, svině, prase, řebřiny, všechno obilí ve stodolách, 4 slepice a kohout. Statek koupil Voyta Rybarz a slíbil zaplatit všechny na něm váznoucí pohledávky. Roku 1618 koupil ten grunt za 400 kop míš. Matouš Zedník, jinak Brauna s celým inventářem. Brauna s gruntu sběhl též i jeho nástupce Petr Maczek. Grunt připadl vrchnosti a dostal se prodejem v majetek Jana Hrdiny, po něm Martina Procházky, potom Jiříka Ssevce, po němž koncem století XVIII. jej přejal Tomáš Sýkora.
Tomáš Sýkora byl po 32 let rychtářem i jeho syn Jan, jemuž statek po otci připadl. Sýkorova dcera Františka se provdala za Frant. Horáka, Josef Baloun si vzal za manželku Veroniku Horákovou a jejich dcera Vlasta se provdala za učitele Fürsta, jenž jest nynějším majitelem statku.
Stavení je takměř původní, ježto od dob třicetileté války nevyhořelo. Lid si vypráví, že před dávnými léty ve stodole toho statku porodila cikánka dítko. Cikáni rozdělali na mlatě ve stodole oheň a když se hospodyně pro nebezpečí požáru na ně rozlítila, vzala jedna cikánka otep slámy, povytáhla jedno stéblo, takže koncem zůstalo v otepi vězet, načež otep zapálila. Ta shořela až na to stéblo. Udivené pak selce řekla: Jako ta otep celá shořela, tak shoří celá ves až na jedno stavení a to bude vaše.